Hasičská vzájemná pojišťovna se v meziválečném období stala úspěšným pojišťovacím ústavem, který se stal chloubou československého hasičstva. Téměř v každé obci a okrese pracovali její zástupci, kteří se rekrutovali především z řad dobrovolných hasičů.
Koncem roku 1928 se pražská filiálka HVP přestěhovala do nových prostor. Byl jím nově postavený Hasičský dům na Královských Vinohradech, který tvořil roh ulic Blanická a Římská. Dům nechala postavit Česká zemská hasičská jednota podle vítězného návrhu architektů Pavla Moravce a Tomáše Pražáka jako své sídlo. Na financování stavby přispěly hasičské sbory, Hasičská vzájemná pojišťovna a další hasičské organizace, ale také jednotlivci a firmy, které svým příspěvkem vzdávaly čest a uznání českému hasičstvu.
Základní kámen byl slavnostně položen 28. září 1926 a v průběhu stavby bylo do zdiva zasazeno 54 kamenů z památných historických míst, které věnovaly jednotlivé hasičské župy. Samotná stavba pak procházela běžnými problémy - od výměny dodavatele přes neshody v realizačním týmu až po starosti s překročeným rozpočtem. Výsledkem tříletého úsilí byl víceúčelový dům, který měl sloužit především potřebám hasičstva: bylo zde hasičské muzeum, restaurace, sedmipatrové hasičské leziště ve dvoře, přednáškové sály i prostory k ubytování. Obchody s výlohami do ulice a samozřejmě kanceláře, kde se mohly usadit i další hasičské společnosti: Hasičská vzájemná pojišťovna, pohřební a starobní pokladna, Nákupní družstvo členů ČZHJ, Hasičská záložna aj. V objektu byl i divadelní sál, který sloužil i jako biograf. Závěrečná kolaudace se konala 24. června 1929 a vzhledem ke své věži a devíti nadzemním podlažím, byl dům tiskem prezentován jako první pražský mrakodrap.
Ve stejné době, kdy své důstojné sídlo získala Česká zemská hasičská jednota, usadila se v novém, konečně vyhovujícím domě také jednota moravská. Ta také od roku 1926 hledala v Brně vyhovující prostory – zvažovala nákup některého z vhodných domů nebo stavbu domu nového. Komise, zřízená k tomuto účelu, se však nedokázala shodnout a řešení se nakonec našlo v úpravách sousedního domu na Palackého třídě, který zakoupilo ředitelství Hasičské vzájemné pojišťovny.
Ne všude však byla spolupráce mezi hasiči a jejich pojišťovnou idylická. V letech 1928 - 30 došlo k roztržce mezi Zemskou hasičskou jednotou Slezskou a Hasičskou vzájemnou pojišťovnou, která znamenala, že slezská jednota přenesla své pojistky do nové filiálky První české vzájemné pojišťovny v Opavě, která byla zřízena pod názvem Pojišťovací oddělení zemské hasičské jednoty slezské. Ačkoliv prapůvodní jádro sporu bylo kdesi v samotné slezské hasičské jednotě, pojišťovně přinesl odchod slezského hasičstva a u toho zůstalo i poté, co se na spor zapomnělo.
V průběhu 30. let zasáh
la i Československo světová krize. Z hodnocení roku 1929 bylo zřejmé, že zatímco v hospodářství došlo k poklesu, počet pojistných událostí citelně narostl. Situace se příliš nelepšila ani v dalších letech a v roce 1935 vygradovala katastrofálními škodami v několika moravských okresech, které způsobily výrazné zvýšení náhrad škod oproti předchozímu roku.
I přes nepříznivé podmínky darovala HVP v roce 1936 hasičským sborům 600 000 Kč, což bylo dvakrát více než v předchozím roce. V obavách z možného útoku sousedního fašistického Německa totiž začal probíhat aktivní výcvik obyvatelstva v rámci civilní protiletecké obrany, což přinášelo především malým sborům problémy s pořizováním modernějšího vybavení.
Obavy z dění v sousedním Německu byly místě, jak se ukázalo v roce 1938, kdy bylo Československo přinuceno přijmout Mnichovskou dohodu a vzdát se Němci osídlených Sudet. Byl to počátek konce Československé republiky - v březnu 1939 přestala Československá republika existovat a stala se až do května 1945 Protektorátem Čechy a Morava.
